Kolem Annapurny za 18 dni. (I.)

0. Kapitola: HAJDY! V Kathmandu nepodlehame natlaku cestovnich kancelari a vsudypritomnych "agentu" prodavajicich predrazene jizdenky a kupujeme si ty nejlevnejsi listky sami na nadrazi. To ale az potom, co jsme vyresili problem s NEvymenitlenym NZD. Ve smenarnach i bankach berou vsechny ostatni meny vcetne danske koruny!!!, ale NZD neee..coze. Jesteze tu maji bankomaty a my plastikove kouzelne karticky. Vyzbrojena penezi se nase vyprava dostavila k odjezdu public busu, ktery se zcela typicky presunul z 9.15 na 10.30. Misto 6 hodin trva cesta 8, nepichli jsme, autobus se opravoval pouze jednou (praskly klinovy remen) a kupodivu na svych sedadlech sedime celou dobu sami. Jen na par zastavek k nam pristoupila koza. Coze. Okamzite po prijezdu do Besisahar jsme obklopeni smeckou hotelieru, kteri se o nas rvou. Cenu jsme srazili na 0 Rupii (Rs) za noc, podminkou je ale stravovani v prislusnem objektu. Veceri na strese prerusi ohromna bourka a vypadek elektriny, a tak jdeme po 7 pivech (dohromady) brzy spat!

Kapitola 1. : VAREL MA NAROZENINY.

Trasa: Besisahar (820m) - Bahundanda (1310m), Vystup: 510 m , Vzd. 17 km.

Korek ma narozeniny, ktere hned po ranu oslavujeme dezinfenkcnim vickem ginu a zpevem nekolika narozeninovych pisni. Veseli dorazime do Bahundandy, kde stlacujeme cenu piva ze 180 Rs na 160 Rs a spime opet zadarmo.

Kapitola 2.: PRVNI PUCHYR.

Trasa: Bahundanda - Chamche (1385 m), Vystup: 420 m, Sestup: 260 m, Vzd. 12 km.

Na ceste vzhuru se nic vyznamneho nedeje. Spolecnost nam delaji mistni nosici, stada oslu a Puchyr (pomocneho Ucitele, rozumej Blondyny).

Kapitola 3.: ZTRACENI V HIMALAJICH.

Trasa: Chamche - Danaque ( 2200 m), Vystup: 590 m, Vzd. 12 km.

Vyprava po zavahani (NE nacelnika, rozumej Very) ztraci cestu a zahy se ocita uprostred prudkeho, sterkoveho sesuvu pudy. Jedinym vychodiskem je cesta po ctyrech smerem vzhuru, coz zdatne expedici necini zadny problem. Coze.

Kapitola 4.: POD AMERICKOU PALBOU.

Trasa: Danaque - Chame (2710 m), Vystup: 510m, Vzd. 12 km.

Krome osliku potkavame (k nasi smule) duo americkych sourozencu, kteri jsou slyset v radiusu 5 km. Cilem vypravy se proto stava, nebydlet tam kde oni. V Chame objevujeme mistni "diru ve zdi", kde prodavaji samosy - satecky plnene bramborami a hraskem, a tak vyprava jeste neumira hlady, coz tady vzhledem k velikosti porci a vyberu (rejze, nudle, cocka) hrozi.

Kapitola 5.: KONECNE ANNAPURNA (II.)

Trasa:Chame - Pisang (3310 m), Vystup: 700 m, Vzd. 14,5 km.

Po trech dnech opet vysvitlo slunce a my se mohli ze strechy naseho rozestaveneho hotelu kochat vyhledy na majestatni vrchol Annapurny II. Zmrzli na kost ulehame po nevelke ryzovo-nudlove veceri k hladovemu spanku. Zase.

Kapitola 6.: UZ NAS ZASE MAJI.

Trasa: Pisang - Manang ( 3540 m), Vystup: 420 m, Sestup: 190m, Vzd. 19,5 km.

Po brutalnim rannim budicku ( 5:30) a jeste brutalnejsim vystupu do Ghyaru se k nasemu nemilemu prekvapeni opet setkavame s Dolby Surround americkych sourozencu. Okazale je ignorujeme a doufame, ze brzy odejdou, coz se take stane. Nastesti. V Manangu ukajime hlad v nemecke pekarne (mnaaaaaam). Ubytovavame se az na podruhe - v hotelu Tilicho se zvedla cena ze 100 Rs za pokoj na 500 Rs, kdyz jsme jim oznamili, ze se tam stravovat nebudeme. Coze. Misto toho bydlime jinde a davame si Dhal Baht (ryze, curry, cocka s pridavkem zdarma!) a tak projednou jdeme spat nacpani k prasknuti. Krome Very, ktere se z premiry jidla udelalo zle a musela prchnout na toaletu.

Kapitola 7.: ZLI PSI.

Trasa: Manang - Khagsar (3770 m), Vystup: 200 m, Vzd. N/A

Odpocinkovy den zahajujeme vydatnou snidani a pak se opatrne plizime vstupni branou mestecka Bryaga, kde na nas maji podle pruvodce Lonely Planet zli psi. Tyden neprane ponozky vsak misni kukury (rozumej nepalsky pes) odstrasily natolik, ze nebyli vubec videt a my si mohli v klidu prohlednout mistni budhisticky klaster ve skale.

Kapitola 8.: VEDE DOLU CESTA??

Trasa: Khangsar - Tilicho Base Camp Hotel (4140 m) Vystup: 1180 m, Sestup: 810, Vzd. N/A

Pro alternativni vylet k Tilicho Lake vybirame narocnejsi, zato "bezpecnejsi" trasu pres vrcholek ve vysi 4950 m. Tam na nas ceka parecek Jihoafricanu, ktere zname z predchoziho vecera v Khangsar, s udivenym vyrazem, jestli odtud vubec vede nejaka cesta dolu... Prudky svah cestu moc nepripomina, ale my se neohrozene vydavame dolu a sbihame primo k Base Camp Hotelu. Babca zde vyuziva sveho monopolu a za hlinenou diru ve zdi a par deravych dek si uctuje 300 Rs (3x vice nez je obvykla cena). Ulehame v 6.30 a doufame, ze aspon na chvili zahmourime oko. Noc je vsak krusna a zima na nas utoci ze vsech stran.