Vypravo, hajdy na Jih!!

Na Merunkach: I se zlomenou nohou se drzime puvodniho planu a po relaxacnim pobytu v Coastal Backpackers (kde nam diky modre sadre pristavaly v mistni hospudce piva samy od sebe na stole) mirime do Alexandry za praci. Nas prichod do agentury, ktera zarizuje pracovni viza vyvola nekolik pobavenych usmevu (nikoho se zlomenou nohu tam jeste nemeli), ale lidi je nedostatek a tak jiz ten samy den nastupujeme na nocni smenu do packhousu a balime merunky na export do Australie. Baru ma nohu na staflich, neb ji musi mit nahore, aby otok splasknul, ale i pres jeji skuhrani nam jde prace pekne od ruky, takze se majitele rozhoduji, ze si nas nechaji cely tyden. "Ubytovany" jsme v paradni bunce spolu s dalsim hmyzem, odpadky a spinou - v Bungo Lodgi si na poradek moc nepotrpi. Po 6 dnech uz toho mame plny zuby a rozhodujeme se pro zmenu ovoce - tresne zneji lakave...

Na Tresnich: Tresnova farma je posledni, kde se jeste touhle dobou sklizi. Je na male nahorni plosine nad mesteckem Cromwell, spi se ve stanu ($3 za noc), vari ve spolecne kuchyni a pari taky tam. Po Bungo Lodgi prijemna zmena - s narodnostne pestrou skupinou asi 40 mladych lidi se rychle seznamujeme a zda se, ze jsme v kolektivu oblibeny. :)) Rozdelujeme se na dve skupiny: Pickery (rozumej Cesaci) - Vera+ Iva, cilem skupiny je kazdy den naplnit co nejvetsi pocet modrych kosicku tresnemi a Sortery (rozumej Tridici) - Baru a Noha, cilem skupiny je kazdy den roztridit Pickery nasbirane kyblicky na "Export ","Domestic" a "Rubbish". Pickeri se z uvodnich 9 kyblu za den vypracuji na 40 denne. Sorterovi to jde pomaleji, ale zlepseni z 13 prvni den na rekord 60 posledni den se da pricitat pouze sazkam o pivo, kdo toho vic vytridi. Party na konec sezony je velkolepa, dokonce je k mani i sud!, maskarni bal pokracuje do brzkych rannich hodin a konci totalni demolici kuchyne mistnimi cesaci. Je na case odjebat se nekam jinam, receno slovy jednoho profesionalniho pickera z Kanady:"Delat jedno ovoce celou sezonu bych teda nemoh...!" ;)

Na Broskvich a Nektarinkach: Je konec sezony a prace uz nejak nikde neni, takze se po 2 dnech bezvysledneho hledani, trosku nam to komplikuje slecna Chroma, opet ocitame v Bungo Lodgi. Z bunky jsme povyseny na vlastni pokoj s TV, ktery ovsem nema zadne okno. Baru v nemocnici v Clyde vymenuji modrou sadru za novou modrou sadru velmi profesionalnim pristupem: "Slecno, nebojte se, nedelam to casto, ale ucila sem se to ve skole (sestre bylo kolem 60), kdyz se to nepovede, zavolame pana doktora..". V&I sbiraji jak o zivot, ted uz plni velke 350 kg biny rozumej bedny), nikoliv modre kosicky. Bohuzel neni dost zraleho ovoce, takze vetsinou v odpolednich hodinach dela jedna z nich spolecnost polosilene Baru, ktera v pakaci sedi od brzkeho rana.. Po 10 dnech se shodujeme, ze uz se to neda vydrzet, coze, a vyrazime na sever na jabka!!

Na Jabkach: Pri presunu na sever delame prestavku v ChCh, Baru ma narozeniny a tak se jde slavit do nejvetsi beer garden ve meste. Po 2 mesicnim monologu: "Ja nemam na cem lizt", "Ja bych tak chtela lano" a "Jak budu lizt bez lana" je Blondyna umlcena 60 metrovym rudym provazem. Snad uz bude klid! Nas jablecny sad je na severu Jizniho ostrova v Motuece. Okamzite po prijezdu se potkavame asi s polovinou osazenstva tresnoveho tabora. Po proparenem vikendu (kanadsko-francouzska hra frisbeer se stala hitem jablecne sezony) nastupujeme do prace. Skupina Cesaci chodi domu zcela fyzicky odrovnana - sberacsky kose jsou tezky, zebriky taky a zralych jablek, co se daji sbirat, pomalu. Cena $24 za 380 kg bin taky neni zrovna motivacni. Skupina Tridic chodi domu zcela psychicky odrovnana - 8 hodin zirani na pas a odstranovani shnilych, potlucenych ci sluncem spalenych jablek rozvoji intelektu prilis neprida. I vecerni konverzace se toci kolem jablek: : "Kolik si dal dneska binu", "Za kolik mate bin?" apod. Stereotyp sberu prerusujeme castymi navstevami jineho sadu, kde cesti kamaradi pecou babovky, kolace a chleba. Mezinarodni soutez ve vareni vyhravaji jejich plneny bramborovy knedliky se zelim a Ivoouskuv struudl. Na jeden vikend vyuzivame pritomnosti nasuch kamaradu Davida a Barci a duo Iva&Chroma s nimi vyrazi na dvoudenni kajakarsky vylet po Abel Tasmanu - parada. Sadry cas se konecne nachylil ke konci a levy kotnik se poi 6 tydnech podival na svetlo boozi. Po okamzitem odebrani berli a doktorove rehabilitacni rade "Chodit" jsme se rozhodly, ze se pane doktorovi rady budeme ridit a po 4 dnech, kdyz noha trosku splaskla, vyrazime na West Coast...

http://new.photos.yahoo.com/baruvera/album/576460762398180019?pm_pageoption=ALL