Velikonoce 2006 aneb skoro jako na Vltave

Velky Patek. Cesta na "Vltavu" nam trva pouhych sedm hodin, z toho 3 vyjezd z neuveritelne zacpanyho Fucklandu.. Zoufalstvi v zacpe je zklidnovano zasobami z Lionu ( 50 piv, 3 l cervenyho a nejaka ta drobotina), ktere se ztencuji geometrickou radou. Hlavni atrakci dne se stava Kiwi house v Otorohanga, kde je k videni parecek kiwi, jehoz chuzi imitujeme po zbytek vypravy. V podhuri Ruapehu, kde travime prvni noc, zazivame poprve na NZ mraz. Jesteze mame gril a slivovici...

Bila Sobota. Rano si pujcujeme lode a vyrazime vstric novym dobrodruzstvim... :) Na miste nalodeni se skupinka cca 50ti osob uci na suchu zachazet s padlem. Jelikoz prijizdime jako posledni, nelenime, nastupujeme do lodi a okamzite vyplouvame. Baru s Verou prvni, v zavesu Barca s Davidem, kteri jsou na vode poprve a snazivemu instruktorovi s lekcemi "How to survive" suse odvetili: "We're gonna learn on the way". A mizime za zatackou. Otvirame prvni piva. A reka je krasna.. :) Soulodime a s pribyvajicimi pivy nas predjizdi cim dal vic lodi. Kdyz dorazime do kempu pochopime, proc vsichni tak makali. Stany tady, stany tam, vsude kam se podivam - nastesti zapomneli na chatu, kde urveme posledni 4 mista. Buhvi proc, usiname v 7...

Velikonocni Nedele. Vyrazime posledni a za cely den nikoho nepredjedeme. 40 km v rukou ze vcerejska je znat. Soulodime, kochame se krasami okolni prirody, piknikujeme..Vskutku vylet jak ma byt! V pozdnim odpoledni kotvime na levem brehu reky a jdeme navstivit historickou pamatku (nasi prvni) "Bridge to nowhere" z roku 1936. Most skutecne nevede nikam, je totiz uprostred dzungle. Osadnici odsud zdrhli zahy po jeho dostaveni. Do kempu dorazime pred setmenim a zase nemame kde spat. Nakonec jsme radi, ze ukoristime dve mista ve srazu u hlavni cesty k taboristi. Pri veceri probiha soutez o sestreleni possuma ze stromu - ta je zahy u konce k velikemu prekvapeni strelce i possuma (prvni hod kamenem= zasah) Dopili jsme vino. Na radu prisel caj. Uff.

Velikonocni pondeli. I kdyz David pomlazkou dlouho vyhrozoval - nakonec na ni nedoslo. A na NZ tento barbarsky zvyk neznaji. Na "svacinu" stavime (i pres silny proud a bahno po kolena) v jedinem baru po cele ceste. Majitel neveri svym ocim (je teprve 10:00), nalozi nas na ctyrkolku a odveze od lodicek do sidla na kopci s nadhernym vyhledem. Krome piva nam da historickou prednasku a pujci nam papouska. Nasleduje dramaticky usek plny pereji - Vera skvely navigator - "Kamen napravo. Teda. Nalevo. Teda..Pod nama" A najednou sme byly na vetvi :) Ale necvakly sme se. Holcicky sikovny. David s Barcou pozorne sledovali nasi stopu a taktez projeli bez ztraty kvetinky. Konec dobry, vsechno dobry!

http://www.volny.cz/yacht.ukulele/