3 mesice na Zelandu. Coze?!!!

Auckland ma svatek a tak mame prodlouzeny vikend. V planu je vystup na Mt. Taranaki, druhou nejvyssi horu severniho ostrova. Z prace zdrhame uz ve dve a cele odpoledne se ritime smer New Plymouth. Jak je nasim dobrym zvykem, vyrazime na trek uz v patek - tentokrat v 8 vecer a za svitu celovek a ocicek possumu (vacice oposum neboli kusu lisci) dorazime na chatu. Shitheadem se vecer stava Heath a tak se nemusime starat o snidani a spime az do 8 (do prace vstavame v 6:30, brrrrr). V sobotu nas ceka prevyseni 1500 m. Jako posledni se na vrchol doplazi polomrtva Vera, ktera mela jeste pred tydnem 40tky horecky. V 2518 m je jasno a okolo nas se vsude vali mraky. Hora k nam byla privetiva neb mistni prislovi pravi: "If you can see the mountain it's going to rain and if you can't see the mountain it's already raining!" Na rozdil od vsech ostatnich planujeme sestup jiznim svahem, kde neni znaceny trek a tak si veskera zavazadla musime nest sebou (vcetne stanu a 3l cervenyho - jak jinak!). To u jednodennich turistu vzbuzuje obdivne pohledy a priblble dotazy: "Proc si to vsechno nesete nahoru, kdyz pujdete stejnou cestou dolu?".. Sestup je o neco rychlejsi. 1000 vyskovych metru prekonavame za necelou hodinu - lavou to jede skoro jako na lyzich. Ze Syme Hut, kde travime sobotni noc je videt az na Jizak (Jizni ostrov) a na rozdil od Prahy je to hezkej pohled. A nejezdi tam Cecko! Shitheadem se tentokrat stava Maka, coz znamena, ze se zase nemusime starat o snidani (jeste ze ty karty sebou nosime :) Po sestupu do civilizace se nemozne stava skutecnosi a trek usti u kafejky, kde maj pivo! Menime plan a rozhodujeme se, ze chozeni bylo dost a ze bysme si meli trosku uzit plaze. Cesta k autu vede pres nekolik kopcu a zaverecny sestup boli jeste tyden! Budeme mit lytka jako kulturisti.. Bolistky si lecime na plazi Oakura, mistnim raji serfaru. Po ceste domu se jeste stavujeme ve Waitomo Caves, jeskynich, v kterych svitej cervi. Tuhle turisticky velmi oblibenou atrakci si protentokrat nechavame ujit. A zitra zase do prace...

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?src=ph&.dir=c100&.tok

Jak na Novy Rok, tak po cely rok!

Silvestr. V O'Neills se ocekava ukrutna parba, a tak jsou do sluzby povolani vsichni zamestnanci vcetne Baru. Vera zacina pracovat ve tri, do ty doby snidame a zotavujeme se z predeslyho vecirku. Kdyz neni v pet v hospode ani noha, vysila se Vera na dve hodiny na pauzu => sampansky a jahody na plazi. V osum uz O'Neills praska ve svech (dva zakaznici..) a tak sme obe vyslany oslavit Silvestra do viru "velkomesta". Mirime do nasi oblibeny irsky hospudky v centru Aucklandu, kde dostaneme vynadano, ze sme se tam dlouho neukazaly a pak zacnou na baru pristavat panaky. Nalada je vyborna... Nasleduje Klasika: sampansky, vohnostroj, odhaneni votravnejch chlapku (zejmena dvou sjupr Ameerikan). Na autobusovy zastavce si uz lehce podrouseny pochutnavame na novorocnim hamburgru a cekame na bus (spolecne s polovinou OKlandu), kterej ale neprijel.. Inu coz, dolarek sem, dolarek tam, taxi kam se podivam, 40 $ v tahu a my doma. Odjezd na vylet prelozen z pul sedmy (coze?) na ctvrt na dve odpoledne :)

Novy Rok. Nezapomnely sme na vas - v prave poledne (vasi pulnoc-pro ty, co se nas furt ptaj, kolik tu mame hodin) si po ceste na autobusovou zastavku otvirame dve pivka na novorocni pripitek. Cil novorocniho vyletu = Coromandel Forest Park. Do mestecka Thames dorazime odpoledne a snazime se stopnout jakykoliv povoz, ktery by nas odvez k zacatku treku (cca 25 km). Frekvence projizdejicich vozidel = 4,5 vozidla/hod. Nakonec nam zastavuje pani z mistni nemocnice, ktera se vraci ze silvestrovsky sichty a je rada, ze si s nama muze tech 25 kilaku zajet. Cesta na Pinnacle Hut nam trva tri hodky - je to hodne do kopce a tak potime vcerejsi piva. Pouceny z Mordoru si sebou neseme cerstvou zeleninu a standardni KPZetku (3 litry cervenyho), coz nam ostatni zavidi. Po particce Shitheada si jdeme lehnout.

2. Svatek Novorocni. K zamestnancum se tu chovaj lip a na zotaveni z kocoviny jim nechavaj dva dny :) Po porade s chatarem, ktery oznacil nasi dnesni cestu na Moss Creek za "challenging", vyrazime vstric dobrodruzstvi. Po pul hodine to otacime. Challenging = trek neni, bahno po kolena, nevidet napravo nalevo. Jako ustupovou variantu volime Billy Goat's Trek, kde sou k mani aspon naky ty panoraaamata. Coze. Moss Creek se rozhodujeme dobyt z druhy strany. Cedulka "Trek pro zkusene horaly", kterou sme uz dneska jednou videly nas ani tentokrat neodradila. Bohuzel. Po nekonecnym stoupani hustym lesem, kde kazdych pet minut ztracime smer a hledame oranzovy trojuhelnicky oznacujici priblizny sme treku, prichazi nahla zmena pocasi a zacina prutrz mracen. Marne se ptame, co tam nahore jako budem delat.. Na sestup uz je moc pozde a tak zoufale splhame a lezeme dal. Konejsime se nadeji, ze se vloupame do boudy rangeru, coz nam rano poradil chatar z Pinnaclu, kdyz videl nas svycarsky nuz. Pul hodiny potom, co sme minuly ceduli "Moss Creek 10 min", to vypada, ze kemp neexistuje a my budeme bivakovat uprostred mocalu. Stmiva se a prsi. Nakonec prece jenom kemp objevime - posledni nadeje, ze tam nebudeme samy, se vyparila. Co by tady asi taky kdo delal. Zkousime se vloupat do chaty, ale ani s nasim svycarakem (natoz rucickama) to nevyslo. V desti postavime stan a nechavame zdat o teplem bytecku na Milfordu. Kdyz se k desti prida vichrice, modlime se, aby uz bylo rano.

Nahradni volno za Novy Rok, ktery pripadnul na nedeli. Rano neni lepsi vecera. Dest i vitr ustal, ale nevlidno zustalo. Balime se a zdrhame zpatky tam, odkud sme prisly. Ne a ne najit odpoved na otazku, proc ze sme sem vlastne sly... Sestup bahnem neni o nic rychlejsi nez vystup. Dole u reky ze sebe delame roztomile slecinky - to aby nas nekdo vzal zpatky do Thames (25 km) a nasledne do Aucklandu (120 km). Jedinej autobus, kterej odsud jede je totiz uz tejden vyprodanej.. Mame kliku. Po pul hodine chuze nam zastavej dva Nemci a tak prekonavame prvni usek. Nemuzeme se rozhodnout, jestli stopovat na benzince nebo na silnici a tak si to jdeme rozmyslet. Kam jinam nez na pivo a neco k jidlu. To je zrejme nejlepsi zpusob stopovani. Jeste jsme ani nedojedly a kde se vzali tu se vzali, objevili se nasi Nemci s nabidkou odvozu do OKlandu. Das ist aber wunderbar!!!

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=bf0a