Vanoce v Mordoru

Stedry den. Auckland - Mangatepopo Hut. Pres noc se nam ozdobila palma a jak sme zjistily, na Zelandu chodi Jezisek uz 24. rano, asi aby to do vecera stihnul do Cech. Hodni NZ kamaradi nam pujcuji nepromokave bundy a odvazeji nas do centra na autoBus smer Tongariro National Park. V Turangi prestupujeme do mensiho busu a po dobu jizdy si pripadame jako v Asii - ridic je silenec. Do Whakapapa (cti Fak-a-papa) se dostavame v pul paty odpoledne, silene fici a tak se rozhodujeme pro variantu:"Spime v chate, ale stan neseme sebou - co kdyby nahodou..". Na Mangatepopo Hut dorazime po 3 hodinach chuze lehce rozbahnenym terenem (Baru 2x v prikopu, 1x z toho s foticim Japoncem) - pred nami se tyci Mt Ngauruhoe (Mt Doom pro znalce Pana Prstenu). Tim, ze se na chatu dostaneme az po osmy vecer prichazime o bramborovy salat a rybu, kterou prave sporadali 2 Cesi. Nase stedrovecerni vecere = testoviny z pytliku. Jsou tak chutny, ze je s radosti prenechavame hladovym Anglicanum, kteri dorazili za tmy. Jako vanocni darek dostavame nadherny zapad slunce a oblohu plnou hvezd - kyc jako prase.

Bozi Hod. Mangatepopo Hut - Ketetahi Hut. Sileni tramperi vstavaji ve ctyri a v pet uz jsou na ceste. My (i pres hrozbu spatneho pocasi) vyrazime "az" v 7:00. Do Mangatepopo sedla pod Mt Ngauruhoe se dostavame kolem devaty a zahajujeme vystup sopecnym terenem do 2287 m. Teren je vskutku sypky (ze by to bylo tim, ze je to sopka..?), coz znamena, ze 1 krok vpred = 1/2 kroku zpet :) Vere se to moc libi - uprostred vystupu se zasekne, nadava jak spacek a nemuze ani nahoru ani dolu... Zachvat ji prejde po 20 minutach a po 2 hodinach se ocitame na vrcholu Hory Osudu, kde se neda stat, protoze fouka asi 50 km/h. Dole sme hned - jede to jak po masle (skoro jako na lyzich). Dalsi vystup na Emerald Lakes uz jde ztuha, stavime kazdych 5 min, foukat neprestava a vzhledem k tomu, ze jsme na hrebenu to neni nic prijemnyho. U tyrkysove zbarvenych jezer vybalujeme nas 3l karton cervenyho (po vcerejsku poloprazdny - to aby se to Vere lip neslo) a davame si sklenku. Nalepi se na nas ceske individuum podivneho vzhledu a chovani (3 roky na NZ zrejme delaji sve), bohuzel jde stejnym smerem a tak sve posledni sily investujeme do uprku. Na Ketetahi Hut jsme privitany sklenkou sampanskeho od nasich English Boys (darovat supertestoviny se vyplatilo). Od zbytku osazenstva chaty jeste vysomrujeme: cokoladu, cokoladove bonbony, 2 druhy syra, crackery a cokoladovy kolac. Nasi vybornou ryzi nikdo nechce (ani my ne). Silene fouka a vypada to, ze chata v noci odleti smer jezero Taupo. Jesteze nespime ve stanu.

Na Stepana. Ketetahi Hut - Waihohonu Hut. Spime az do 9:00 a skoro jako posledni se vydavame na dalsi turu. Mirime do Mordoru. Prvni dve hodiny vedou zpet k Emerald Lakes, odkud odbocujeme smerem na Oturere Hut. Cesta vede nehostinnou krajinou, plnou bizarnich skalnich utvaru.., cekame, kdy se objevi prvni skreti... Svacinku (zbytek ryze od vcerejska) si davame na Oturere Hut s English Boys, kterym se nas opet zzeli, kdyz vidi jak si "pochutnavame" a davaji nam poradnej kus domaciho perniku. Doplnena energie se hodi - cesta na "Dabl juu Hut" (nikdo si neni schopnej zapamatovat jmeno..) je nekonecna, nejvic nas vyridi zaverecny vystup lesem. Sme dead a to nas k veceri ceka dalsi vyzivna pytlikova strava - tentokrat nudle. Boys nam nasi veceri zase zpestri - na vicku od esusu nam serviruji omacku z cerstvy! zeleniny. Vecer se kona velka ponozkova party na lavicce pred chatou, odkud je nejlepsi vyhled na zapad slunce.

Nahradni volno za Bozi Hod, ktery pripadl na nedeli. Waihohonu Hut - Auckland. Tentokrat odchazime mezi prvnimi, protoze musime stihnout odpoledni bus z National Park (mesta 16 km od konce treku), kam se ale nemame jak dostat.. :) Cesta se vine udolim mezi Mt Ruapehu a Mt Ngauruhoe - takze mame super vyhledy na obe velehory. Jdeme svizne a do Whakapapa se dostavame uz v poledne. Boys nas samozrejme uz nekde po ceste predbehli, ale cekaji na nas na konci treku s cokoladou! Ty testoviny prvni vecer se fakt vyplatily. Nakonec ani nemusime stopovat - americky parecek z treku nas hodi az do National Park, kde si davame vytouzene pivo a cheesburgra s hranolkama. Mnam. Cestu do Aucklandu prospime, z letargie nas vytrhne jenom zpivajici jelen na zastavce v Te Kuiti: "Sweet Home Alabama...". A zejtra zase do prace.. Takovyhle Vanoce si nechame libit :)))

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=29cc

Loucime se svobodou!!

6.tyden Pobytu: Bydlime a semo tamo makame. Z Very je profesionalni barman - po nekolika smenach je v irsky jako doma. Baru ji po svy sichte v tureckobulharskoitalsky chodi vyzvedavat a za odmenu obcas dostane zadarmo pivo, zvlast kdyz ma v hospode vecirek znamy ragbista, kterymu sou Baru drinky nenapadne pripisovany na ucet - aby ne, kdyz ma Blondyna svatek. Kdyz kapela vyhlasi, ze je Barbara's Name Day, chodi se cely bar ptat, coze to ten Name Day jako je. Coze. Nedeli travime na Long Bay, skutecne dlouhy plazi asi pul hodiny od domova. Pote co zahledneme Mikulase a Certa, zjistujeme, ze se sem na vylet vydala cela ceska komunita zijici v Aucklandu - nechceme se druzit a tak moc nemluvime, abysme nebyly odhaleny. V prubehu tydne se nabidky na praci jen hrnou... Vera zacina pracovat pro Save the Children (Baru vzhledem k jejimu vztahu detem utika uz z prvniho interview), kde prezije celodenni skoleni a pote hodinu a pul prace (z osmi) spocivajici v premlouvani kolemjdoucich, aby prispeli na charitu. Pak rezignuje a s ulevou se vraci do baru.. Baru absolvuje behem stredy tri interview, z toho posledni v mistnim pivovaru. Na otazku, co si da k piti, odpovida, ze pivo - na zaklade cehoz ji zrejme prijali. Cely ctvrtek se uci Excel, aby neudelala v patek ostudu. Mezitim se Vera probojovava dalsimi interview, ze kterych se nakonec zase nic nevyklubalo. Ale za barem ji to moc slusi...

7.tyden Pobytu: Bydlime, MAKAME a poradame vecirky. Baru se u piva libi - v arealu pivovaru je nekolik baru, z cehoz jeden primo na patre, kde sidli financni oddeleni. Bar otevira ve ctyri odpoledne a je v nem k mani veskery sortiment Lion Breweries zadarmo. A ze toho neni malo.. S konzumaci se drzi zkratka, aby ji neodhalili, protoze jeste nema podepsanou smlouvu. Z Very se stava zamestnankyne spolecnosti Five Star Finance - jako prebornice na Access (kterej v zivote nevidela) je spravcem klientske databaze. Na 3 noci se k nam stehuji Irove, co se vratili z cest po Severnim ostrove a vecirky nemaji konce. Jako odmenu za nasi pohostinnost dostavame 2 listky na koncert U2, na ktery chudaci cekali ve fronte celou noc.. Spankovy deficit se prohlubuje a vecirky stale nemaji konce - ve ctvrtek mame na navsteve Davida s Barou, se kterymi se Baru seznamila, kdyz je obsluhovala v tureckobulharskoitalsky. Nezaprou se, ze jsou Cesi - padlo 24 piv a 3l vina. Jesteze mame firemni slevu..:) Pote co Baru zaridili e-mail (smlouva stale nepodepsana, ale snad na spadnuti), nasleduje Verina prikladu z predminuleho tydne a okamzite vola manazerovi Husajnovi do Akdenizu, ze se mu na tu praci muze vy... Vera vyplni jeden z poslednich volnych dni vyletem na zname plaze Piha a Karekare (tocilo se tam Piano) a pak uz se kancelarska prace stava realitou... Ach jo! :)

Vera.Skopova@fivestar.co.nz

Barbora.Svecova@lion-nathan.co.nz

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/4c69

Kdeze to jsme?? Joo, v OKlandu..

4. tyden Pobytu: Bydlime, nepracujeme, ale poradame vecirky. Vikend zaciname patecnim vecirkem - oslavujeme novy byt a to, ze Baru dostala praci. Dorazeji prvni ucastnici Mark a Albhie s basou piv a pozdeji se pridava Maky kolega Jaja (mluvi hodne a nahlas - kam se hrabe Baru!) Po volejbalku na plazi ho odstavujeme do obyvaku a nechavame Maku napospas jeho kecum o bozskem ACN. Pro velky uspech domlouvame dalsi vecirek na pondeli (Jaja dostal cervenou). V sobotu rano vyrazime na vylet na Rangitoto & Motutapu Island. Novy stan vazici 4,5 kg rovnomerne rozdelujeme do batohu a jiz v 10:00 se ocitame na sopecne pude ostrova Rangitoto. Trekujeme (skoro jediny, vsichni jezdej vlackem), piknikujeme na plazi, kochame se vyhledy z vrcholu sopecneho krateru a vecer taborime v Home Bay, na pridruzenem ostrove Motutapu. Stan se nam kupodivu podari postavit a vune grilovaneho masicka nas (hlavne Baru) privede k vedle taboricim Novozelandanum. Zjistujeme, ze 3 l cervenyho na kempovani nestaci a tak jdeme brzo spat. Trek okolo ostrovu Motutapu se stava necekane dobrodruznym - cestu nam blokuji obrovska stada dobre stavenych bycku v nejlepsich letech. Po prvnim pokusu vstoupit na jejich uzemi, se pote, co se na nas cele stado rozbehlo, rozhodujeme pro plan B: okolo plotu. Po pas ve vysoky trave, nahoru a dolu sledujeme linii plotu a doufame, ze se brzy dostaneme ze sekce Kravy do sekce Ovce. Asi po 2 hodinach se ocitame v sekci Kruty (Baru nema bryle a mysli si, ze to jsou porad jeste Kravy) - a s ulevou zjistujeme, ze se nas boji a utikaji pred nami. Jsme zachraneny a po pruchodu obrim ovcim stadem jsme na bezpecne sopecne pude Rangitota. Po 2 hodinach nudny chuze po silnici konecne nasedame na lod zpatky domu. Sme totalne vyrizeny. Na pondelni "curry" party dorazi Irove spolecne s rodinkou Novozelandanu u kterych bydli. V utery se jeste stavuji na snidani (sladky to zivot nezamestnanych) a pak miri v dal - cestovat po Zelandu. Po 2 dnech se nam podari zapojit internet a rozesilani nasich zivotopisu do vsech agentur a mezinarodnich spolecnosti ve meste probiha i vecer z domova. Pres den chodime do knihovny (internet zdarma :)), protoze pocitac je i s Makou v praci. Ve ctvrtek se Baru dozvida, ze na jeji misto v ACN vzali Novozelandanku :( "Despite your fascinating skills and experience we deeply regret that we are not going to proceed with your application any further" - nejcastejsi odpoved na nase odpovedi na jejich inzeraty. Jooo, NZ experience is a MUST. Parchanti!!! Asi se zamerime na bary. Koneckoncu byt u zdroje neni na skodu.

5. tyden Pobytu: Bydlime a semo tamo makame. Very patek: 17:00 restaurace Akdeniz. Cely vecer utira stoly, sklada ubrousky a lesti pribory. Pod tihou taliru ji malem upadnou ruce. Na konci vecera si ji manazer Husajn vezme na stranu a oznami ji, ze mu pripada, ze na tuhle praci nema dost zkusenosti. Vzteky bez sebe, ze ji tam nechal litat celej vecer z nej vymlati dalsi smenu na utery. Bary patek: 17:00 Copper Room - mistni kalirna ACN. Popiji s Makou a jejimi kolegy. Kolem 11 se nahle zjevuje nasrana Vera, kterou uklidnujeme drinciky az do jedny, kdy nas vyhodej z hospody. Vikend: Odpocinek, nakupy, lezeni a Baru jde zkusit stesti do Akdenizu. Utira stoly, sklada ubrousky a lesti pribory. Pod tihou taliru ji malem upadnou ruce unavene z lezeni. Na konci vecera si ji manazer Husajn vezme na stranu a nadsene ji dava smenu i na nedeli. Pondeli: Vera jde na interview do Colliers International na pozici Marketing Coordinator. Odpoved prisla zanedlouho - despite your fascinating skills...... :) Pak jde rict Husajnovi, ze se jim na to muze vy... Baru se cely den flaka. Utery - Ctvrtek: Baru = 2 pohovory v personalkach kde opet zopakovala svoje Strenghts&Weaknesses (strong analytical and logical skills, well organized, can do attitude, eye for detail; little bit impatient), jiz popate dostane nabidku na misto analytika pro Pizzu Hut, kde uz ovsem byla pred mesicem a odkud ji odpovedeli: Despite your..... Vera jde na zkousku do Irsky hospody. Vypada to, ze vsechny cesty nevedou do Rima, ale do baru. C'est la vie!

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/fe3a