Konecne Auckland

Auta tu jezdi na spatny strane silnice Bez prace nejsou kolace Coze? Dost drahy pivo Escape bar (vydrzely jsme tam pracovat 4 hodiny) Fish&Chips Gauloises z duty free shopu dochazeji Houses to rent - nase nejoblibenejsi rubrika v NZ Heraldu Chceme zpatky do Asie - Chcip tu pes IRD nam umoznuje platit dane Jiste nas nekdo zamestna :) Konto zalozeno v Bank NZ (nic na nem) Love is in the air (lide jsou tu premili) Maka uz tyden pracuje (rikame ji "Tati") Nemame: bydleni, praci, penize Ojojoj Personalky nas presvedcuji, ze prace bude Qualified people needed Relax na plazi je taky potreba Situace je vazna Tezko na bojisti, lehce na cvicisti UK Continent (misto, kde lezi Ceska republika) Vyhraly jsme 25 $ - at zije On A Jeune, nas kun v Melbourne cupu We are the champions X base - nas prvni domov Y there are no bars here Zasranej Auckland :)))

Nase NZ cislo: +64 21 022 78 665

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/9b5e

Ko Phi Phi - Bangkok

69.den Cesty: Phi Phi Islands. Dopoledne nakupujeme dobroty na piknik, pujcujeme si kajaky a vyrazime hledat plaz, kde konecne popravime cerveny jihoafricky vino. Sileny padlovani proti proudu nam zprijemnuje stado delfinu. Snazime se je dohonit, ale nejak nam to nejde... Objevujeme opustenou plaz, parkujeme, piknikujeme a Jarousek sbira musle. Cesta zpatky nam trva asi desetinu casu - unasi nas proud.. Vecer hrajeme karty, shitheadem se stava Jarousek a B&V vyhravaji ranni kaficko do postylky..

70.den Cesty: Phi Phi Islands. V 9:00 se nalodujeme a jedeme na snorchlovaci vylet. Spolu s nami se plavi kanadsky parecek, co ucil anglictinu v Koreji a jeden velmi bily Nemec. Snorchlujeme v krasny zatoce, jediny co kazi dojem jsou miliony meduzich jiker, ktery obcas zahaj. Zastavka na Maya Beach (plaz z "Plaze") je brutalni - jezdi sem jednodenni turisti z Phuketu a Krabi a neni tu k hnuti. Leonardo nikde. :( Zato plaz na Bamboo Islandu, kde obedvame, je opustena a krasna. Nakonec zastavujeme kousek od Phi Phi na plazi plny opic. Je jich hodne a jsou drze - lezou i na lod. V tu chvili Baru skace pres palubu, nacez zjistuje, ze ty potvory umej plavat. Honem pryc. Vecerime jako prvni hosti v nove otevrene restauraci u nasich bungalovu (Phi Phi Hill Resort-67 schodu nad plazi, prvni misto v Asii kde po dvou nocich zlevnili ubytovani) a zaverecny drink (nekolik) si davame s osazenstvem snorchlovaciho vyletu.

71.den Cesty: Phi Phi - Krabi. Podruhe rozdeleny - Baru se jde potapet a zbytek vyrazi ferry v 9:00 (dle Maky v 8:00) smer Krabi. Viditelnost pri ponoru opet neni nic moc, ale na rozdil od Vietnamu jsou k videni: 8x black tip zralok, 1x zralok leopardi, 1x chroma zelva a spousta rejnoku. Mezitim V&M&J nachazeji po strastiplne ceste ubytovani a pote co pani domaci zjisti, ze jsme z Cech, zacne se smat a pta se, zda nezname jakehosi Tomase Suvu... :) Baru nasleduje hlavni skupinku lodi plnou Thajcu, kteri ji vnuti dve piva. Na Toi San Beach dorazi potme, zabahnena po kolena (odliv). Asi hodinu se dokolecka honime po jedine ceste, co vede vesnickou a za pomoci mobilu se nakonec v tomto "velkomeste" najdeme. Po veceri se divci cast odebira na drink, dava si rumovy kyblicek a seznamuje se s kanadskym lezcem Jamiem.

72.den Cesty: Toi San. Baru s Makou zapujcuji lezeckou vystroj, dostavaji skoleni jak jistit gri-grim a vyrazeji na One Two Three Rock, kde se nachazeji pro ne lezitelne cesty (petky, jak jinak). Verousek odpociva na plazi a Jarin si dava 4 ruzne obedy. Po rozlezeni s mistni horoskolou se holcickam podari natahnout jednu cestu, problem nastava az ve chvili, kdy se Baru, pote co protahne lano kruhem, neumi navazat zpatky... Asi po 15 min v odsedce a instrukcich zezdola se v jeji blondate hlave rozsviti. Hvezdou odpoledne je Verousek, ktery (ac trpic zavratemi) cestu presmahne jakoby nic a chce lizt dal... :) Potom Baru taha jeste jednu cestu, zasekne se u posledniho presa a dela, ze je sici stroj (klepe se jak ratlik :)) Po silenem usili a nadavani do vseho mozneho, se nakonec doskrabe ke kruhu. Prichazi nahla zmena pocasi a jsme durch behem minuty. Cesta zpatky na nasi plaz obsahuje dalsi lezeni, tentokrat po ctyrech - pesinka vede pres skaly a vsechno hrozne klouze. Vycerpana blondyna odchazi po veceri prvni!!! spat, nasledovana Jarouskem a duo Verushka Makushka pari s thajskymi rastamany az do brzkeho rana.

73.den Cesty: Toi San. Baru nema partaka na lezeni (Novozelandan Danny leze jenom osmy), takze pujcujeme kajaky a jedeme na Chicken Island. Je to dal, nez jsme si myslely, ale stoji to za to. Plaz je vskutku bila a more ma kycovou tyrkysovou barvu. Vitejte v raji... :) Cesta zpatky je jeste horsi - rozbourene more a vitr nas odhaneji od vytouzeneho obeda. Maka s Jarinem jsou speedboat - 200 m pred nami. Na posledni vecer na Krabi nam usporadali vecirek - reagge party na vedlejsi plazi. Doprava zajistena zdarma lodi tam i zpatky. Od lode jdeme asi kilak dzungli a pak parime kyblicky. Potkavame Baru kamose z potapeni a v 5 rano vyrazime hledat lod, ktera neni... Nemame celovky a tak se pripojujeme k nesympaticke skupince, ktera nas prevede pres skaly. Dustojne to rozlouceni.

74.den Cesty: Toi San - Bangkok. Dopoledne je krusne. Kanadan Jamie a jeho partak marne cekaji u snidane na lezkyni... Maka s Jarouskem se od nas oddeluji a miri zpatky na Phuket odkud poleti do Bangkoku, kde se mame potkat. Balime a se slzou v oku si davame posledni obed na plazi. Z Krabi jedeme busem do Surathani a pak luzkovym A/C busem (spis lednickou) do Bangkoku...

Posledni den Cesty:( Bangkok - Auckland. Ve 4:45 se ocitame nekde v Bangkoku. Misto do postele jdeme na internet (dosly nam penize) a cekame, az se probudi Maka s Jarouskem (asi 3 hodiny). Z Bangkokem se loucime v cinske ctvrti a ve dve hodiny uz jsme na letisti. Jarousek jde napred (leti mu to ve 4) a my cekame, az Maku odbavi (zda se, ze jeji NZ vizum neni v databazi). Nakonec ji propousti se slovy: "Do you have a credit card? In case they do not let you in, you will buy return ticket by yourself." Vstup na Zeland bude zrejme akcni. Loucime se s Jarouskem (hlavne Maka) a tesime se do letadla na jidlo a hlavne na vino. Vzhuru do Aucklandu!!! Odletame v 18:15...

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/c6e2

Xieng Kok - Ko Phi Phi

64.den Cesty: Xieng Kok (Laos) - Chiang Mai (Thajsko). Rano nam pan domaci s potutelnym usmevem venoval banany a cele osazenstvo naseho krysiho guesthousu nas vyprovodilo ke speedboatu, ktery Fabrice dojednal predchozi vecer. Zahy jsme pochopili proc. Po startu jsme se zmohli jen na uzkostne pohledy- lod se ritila vpred neuveritelnou rychlosti a jen diky zrucnosti naseho kapitana jsme nenarazili do vsudepritomnych skal. LP Guide: "Avoid traveling by speedboats unless absolutely necessary!". S vedomim toho, ze speedboaty bouraji minimalne jednou tydne s krvavymi nasledky, se Vera po hodine cesty otocila a rekla: "Bylo mi tu s tebou hezky...". Reka k nam ale byla milostiva a po trech hodinach cesty jsme pristali pod napisem "God loves you". Poslednich 50 km jsme prekonali na pickupu a s Laosem jsme se rozloucili zaslouzenym pivem a poslednim laapem se sticky rice v restauraci s vyhledem na nenavideny Mekong. Pri obede jsme zjistili, ze Maka s Jarouskem uz jsou v Chiang Mai, takze jsme zmenily plan a spechame za nimi. Do Chiang Mai se dostavame kolem pul dvanacty v noci, prochazime ulickami a hledame misto srazu - najednou se zprava ozve: "Baro?" a my se ocitame u Maky, Jarouska a flasky cervenyho, na kterou se tesime uz dva mesice...

65.den Cesty: Chiang Mai. Po snidani odnasime vsechny nase veci do pradelny a vyrazime shanet trek na nasledujici dva dny a letenku na Phuket. U druhe snidane si objednavame trek a jedeme do rezbarske vesnice 15 km za Chiang Mai. S listeckem v thajstine, kam chceme jet, cestujeme mistni MHD. Zastavka je 3 km pred vesnici, je sileny vedro a tak stopujeme. Prvni auto nas nabira na korbu a ZADARMO nas odvazi do cilove stanice. Jarousek je v sedmem nebi, my mame hlad. Zkousime thajskou verzi nasi oblibene nudlove polevky - jde to. Kdyz uz mame dreva dost, stopujeme zpatky. Opet nam zastavuje prvni auto a vyklada nas pred velkym trzistem. Svacinku jime rukama z igelitovych pytliku a doufame, ze nedostaneme sracku. Levne letenky na Phuket jsou vyprodane, takze zbytek vecera shanime jiny let. Vecerime na nocnim trhu opet z igelitovych pytliku a opet rukama - levne, ne moc dobre a uz vubec ne syte. Baru to nevadi - dobre prase vsechno spase :) Druhou veceri bastime blizko hostelu za zvukoveho doprovodu buldozeru a tesime se na zitrejsi trek.

66.den Cesty: Chiang Mai - 1. den treku. Rano zacina hekticky - letenky jsou drahe, a tak Baru s Makou bezi zarezervovat levnejsi. Mezitim Vera s Jarouskem rezervuji jine a jedou vybrat penize. Nakonec odjizdime na trek bez letenek.. Z max. poctu osmi osob je samozrejme dvanact. Vsichni jdou na slony a jeden Izraelec do ZOO - authentic village experience (Big Ears & Long Neck People). My mame alternativni program - trek k vodopadu. Ujima se nas pruvodce, ktery evidentne nevi kam jde, natoz co je vodopad. Po pruchodu hustou dzungli se ocitame u potoka a je nam sdeleno: "That's it. Take pictures. Veery beautiful." Protestujeme a nefotime, nacez se dozvidame zajimavou historku: "One lady died here last year!" Ua ua uaaaa. Nespokojeni obedvame a Barin warm beer look a hadka s pruvodcem zabraly. Jdeme znova, tentokrat s o 20 let starsim pruvodcem. Vodopad je dobyt. S odrenou prdeli z klouzani po kamenech se pripojujeme k "slonarum" a vyrazime na trek. Asi 15x brodime rekou - zouvani a obouvanim nam moc jde... Prespavame ve vesnici kmene Lahu. Hladova Vera a Baru pomahaji s pripravou vecere vymenou za mnoho panaku ryzove whisky. Vecere se zvrhava v nekontrolovatelnou parbu. Osazenstvo: 4x my, 2x Holandani, 3x Anglani, 2x Nemci a 1x Izraelec. Kazda narodnost zpiva pisnicku - vyhrava Anglan ucici Anglictinu v thajske skolce se songem Minicar: "Minicar, minicar, beep, beep, minicar..." :) Pote co oslavujeme svatbu Baru mamy, to prijde i na Maku s Jarouskem a za svetla svicek si rikaji sve "I do". Z 1,5 l domaci tresnovice nic nezbylo.

67.den Cesty: Chiang Mai - 2. den treku. Vyprava je v desolatnim stavu. Funime do kopce, ktery nema konce a hlavne tam vubec nemel bejt. Holandani vypadaji nejhur - vyhrali soutez o nejvic vypiteho piva. Po nekonecnem pochodu (4 hodiny) jsme odmeneni nudlovou polivkou - kazdy si dava dve. Pak vyrazime na rafty. Rozdelujeme se na 2 skupiny po 6 - nasi tvori Anglani a Izraelec. Dave na hacku v zivote nedrzel padlo v ruce a podle toho to taky vypada. Mava padlem vsude mozne a obcas se dotkne hladiny...Veskerou praci oddreme my :) Z raftu presedame na bambusovy vor a po kolena ve vode se plavime kolem sloni farmy k jeepu. V Chiang Mai se ubytovavame v hotelu s bazenem a jdeme shanet letenky. Kvuli megabource vypadava elektrina a s ni i rezervacni system - vypada to, ze nikam nepoletime. Nakonec (asi po 2 hodinach) se nam podari najit cestovku, co vystavuje elektronicke letenky. Hura. Po vyborny veceri se vrhame do viru nocniho trhu a po 67 dnech kupujeme Vere prvni kratkou vec na sebe - sukynku v modrem a bilem provedeni.

68.den Cesty: Chiang Mai - Phi Phi Island. Snidame all you can eat za 2$ a v deset odjizdime na letiste. Menime plan a misto na Krabi si kupujeme lodni listek na Phi Phi. Let i cesta lodi probihaji v pohode, zato prijezd na Phi Phi uz tak klidny neni. Vypada to jako v Kambodzi, ale mistni touts jsou snad jeste horsi nez motorkari. Dve hodiny chodime po ostrove a hledame bydleni, nakonec nachazime roztomily bungalov na konci Long Beach a Thajku, ktera se v cervnu vratila z Prahy. Konecne prichazime na chut thajskemu curry - polivce s kokosovym mlikem, morskejma potvorama a spoustou chilli. Celou noc po nas lezou mravenci.

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=e756

Laos v kostce

Trasa:
Na Maew - Vieng Xai - Phonsavan - Vang Vieng - Luang Prabang - Hongsa - Pak Beng - Luang Nam Tha - Muang Sing - Xieng Kok - Huey Xai

Luang Nam Tha - Xieng Kok

60.den Cesty: Nam Tha National Park - 1.den treku. Rano nam jsou prideleni 2 pruvodci - Tha a Suk. Asi po hodinove jizde pickupem vyrazime. Deme do kopce, do kopce a do kopce. Tha stavi kazdych pet minut. Ve 12:00 (lunch time dle anglickych pravidel) obedvame z bambusovych listu dobroty, ktere pripravil Suk - lilkove pure s chilli, hovezi s bambusovymi vyhonky a grilovane cukety. I vecne nenazrani "Boys" maji dost. V pul ctvrty prichazime do vesnice kmene Kamu, kde budeme nocovat. Po osvezujici koupeli v rece jdeme na prochazku vesnici. Krome vesnicanu tady vsude bydli: prasata a prasatka, slepice, Kohouti, kocky, psi....Vsichni pod jednou strechou. Vecerime se starostou za svetla svicek, popijime a klabosime o zivote na venkove.:) Vecer hrajeme karty o odporny jahodovy kolac, na ktery maji vsichni (krome Very) chut.

61.den Cesty: Nam Tha Natinal Park - 2.den treku. Dneska mame vyroci - je to tyden, co jsme se potkaly s Boys. Misto sprchy se koupeme v rece a snidame ryzi, dyni a nejakou travu. Pak vyrazime na sedmi hodinovy pochod s prestavkou na obed ve vesnici kmene Lenten. Pruvodci nam kupuji darek - rucne vysivanou tasticku. Baru kousla pijavice a trcela ji z nohy. Brrr. Po navratu z treku zahajujeme slavnostni veceri objednanim panaka Lao Lao, ktereho Baru opet prohrala, kdyz sazela proti Anglii. Misto panaka nam prinelsi asi 4 dcl flasticku, o kterou jsme hrali karty cely vecer. Asi mame stesi v lasce.

62.den Cesty: Luang Nam Tha - Muang Sing. Naposledy snidame s Boys a vypravujeme se na sever, kde chceme podniknout dalsi trek. Muang Sing je vskutku zvlastni. Vic nez polovina obyvatel vypada, ze na necem frci.. Neni se cemu divit - nachazime se na hlavni opiove stezce mezi Barmou a Cinou. Zbylou, nezfetovanou cast obyvatel tvori zeny z "authentic hill tribe villages", ktere nerozumeji vyznamu slovicka NO a neustale nam cpou naramky, satecky, koralky, prstynky, decky, tasticky a jinou podobnou vysivanou havet. Nepomaha ani "warm beer look". Jdeme na pivo a spolecne se svycarskym pareckem (Amanda a Fabrice) cekame az otevre tourist office. To bysme se nacekali - zda se, ze zamestnanci patri do frcici casti populace a jiz nikdy neotevrou. Rozhodujeme se, ze odtialto zitra odjebeme. Odpoledne jezdime na kole po okoli, pak vecerime se Svycarama a na par piv se k nam pridava 60-i lety australsy parecek. Noc travime odhanenim brouku, svabu a jesterek.

63.den Cesty: Muang Sing - Xieng Kok. Tri hodinova cesta do Xieng Koku probiha hladce - drepime uprostred nakaldaku visic za ruce a vyrovnavame narazy zpusobene obrovskymi dirami v silnici. Po prijezdu zjistujeme, ze cesta speedboatem do Huey Xai nestoji 15$ na osobu, ale 25$. Smlouvame (pokousime se dostat alepson na dvacku za hlavu), ale cena paradoxne roste. Asi po hodine se dostavame na 30$ a to jenom do poloviny cesty. Vzdavame to a jdeme si najit bydleni, s tim, ze rano moudrejsi vecera. Ubytovavame se za 2 dolary v roztomile bambusove chaticce se super vyhledem na Mekong. Veceri si objednavame pomoci slovniku z LP. Ucime Svycary shitheada a pak jdeme spat. Jen co za sebou zavreme dvere, ozve se od postele podezrely sustot a nez se nadejeme, probehne kolem nas obrovska krysa a zacne se skrabat nahoru po stene. Na pomoc privolavame pana domaciho, ktery se po obhlidce terenu vraci s lukem a sipy. Zbran c.1 selhala (ne a ne se trefit) a tak se spolecne s druhym panem domacim vraci se zbrani c.2 - kockou. Pote, co ji polozili v pokoji na zem, okamzite zdrhla a vydesila Fabrice, ktery si myslel, ze to je krysa. Druhy pokus s cicou uz je uspesnejsi a po 5 minutach zahadneho duneni vynasi nas domaci vitezoslavne mrtvou krysu za ocasek. Hadrem setre krev z podlahy, sekackem ucpe diru ve stene a muzeme jit spat. 22:58 - Vera budi baru slovy: "Uz je tady zase!!!!!". A je. Elektrina uz nefunguje (celovky prestaly fungovat nekde v Kambodzi) a tak prchame z pokoje za svetla mobilniho telefonu. Nemuzeme nikoho najit, ale mame stesti - pan domaci jde na zachod. Gesty naznacujeme, ze uz se do naseho pokoje nevratime a asi po hodine usiname v jinem pokoji. Sice mame dve postele, ale pote co Vera zaslechne dalsi podezrely sustot vedle svoji hlavy, spime obe na jedne...

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/cfd8

Luang Prabang - Luang Nam Tha

57.den Cesty: Luang Prabang - Hongsa. V 8:30 se nalodujeme smer Tha Suang. Vybaveni jidlem, pitim a kartami, prezivame osm hodin dlouhou plavbu. V pul paty pristavame v "pristavu" a doufame, ze jeste neco do Hongsy pojede. Pickup nezklamal a po hodine a ctvrt silene cesty po nejuzsi a sypke ceste, ktera je misty zatarasena sesuvy pudy, se ocitame uprosred Hongsy. Je tma a nemame mapu. Jesteze kluci meri 195 cm :) Zacina strastiplne hledani ubytovani - vsude je plno, ale belocha nevidet. Po hodine hledani se vracime do prvniho guesthousu, kde nas nechaji prespat na chodbe. To same se opakuje, kdyz se snazime nekde najist. Pote, co misto 4 studenych piv dostaneme 2 teply, je Baru na pokraji nervoveho zhrouceni. Kluci zacinaji pouzivat vetu: "Don't give me your warm beer look.." Nakonec jime jinde (stodola s zidlema z plastu), protoze v hospode s teplym pivem dosla rejze! V Asii?!!!

58.den Cesty: Hongsa - Pak Beng. V 6:00 nas probouzi zvuk kostete - v nasem "pokoji" se uklizi. Pokousime se jeste usnout, ale marne - v 6:15 spustil mistni rozhlas. Novinky dne si cela rodina postupne chodi vyslechnout na balkon, na ktery se samozrejme chodi pres nasi loznici. Snidame foe, i kdyz Chris hlasite protestuje, a kluci pak vyrazeji na dve hodiny na slony. My jim jdeme prochazkou naproti, vede nas dedousek z naseho guesthousu. Prohlizime si typicke Thai Lu domecky a roztomila ryzova policka. Odpoledne vyrazime zpatky k Mekongu, odkud se poplavime do Pak Beng. Vyvolavaci cena listku je 37 000 kipu (cca 4 $). Dohodli jsme se, ze dame maximalne 20tis., a tak zaciname na 15ti: "Fifteen???" K nasemu prekvapeni dostavame v Asii ponekud neobvyklou odpoved: "Ten!". Jedeme!! :)) Na lodi jsme jenom my ctyri a nekolik Laosanu. Kapitan lodi si velmi oblibi Joela a po chvili vyndava flasku Lao Lao (tentokrat 60%) a nekolikrat dokola obejde nasi skupinku. Odmitnout je neslusne. Ke konci cesty se kapitan tuli k Joelovi, masiruje mu stehna a cte si v Lonely Planet (vzhuru nohama). Stastni a veseli jsme pristali. Pred veceri probiha obvykla prochazka, tentokrat hledame autobusove nadrazi. Marne. Vecer hrajeme karty o to, kdo na druhy den zaridi prepravu nasi skupinky do Luang Nam Tha. Baru je opet shithead a Vera jeji sidekick (prohraly jsme).

59.den Cesty: Pak Beng - Luang Nam Tha. Nasnidani vyrazime s batohama na zadech opet smer autobusove nadrazi. Po dvou km ho konecne nachazime a s nim i plny minibus do Udomxai, kde budeme prestupovat. Dva lidi a jejich zavazadla jsou vystoupeni a tim se uvolni misto pro nas ctyri. Cesta trva nastesti jenom dve a pul hodiny. V Udomxai mame stesti - bus do Luang Nam Tha odjizdi okamzite. Silena jizda je prerusena zavadou "neceho" na buse. Ridic mizi pod autobusem a pul hodiny se ozyva jenom cinkot naradi. Rozjedeme se na treti pokus. Asfalt mizi a my mizime spolu s nim v prasnem oparu. V Luang Nam Tha si na posledni chvili zarizujeme dvoudenni trek a k veceri si davame nas oblibeny laap.

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/8ca4

Vang Vieng - Luang Prabang

53.den Cesty: Vang Vieng. V 9:00 vyrazime na celodenni vylet na kajacich. Vera hacek, Baru zadak. Spolecne s nami kajakuje skupinka Cinanek, ktera do nas neustale narazi a nekolikrat se po ceste prevrati. Asi na pul hodiny presedame z kajaku do traktorove pneumatiky a proplouvame cernocernou jeskyni. Po obede kajakujeme dal a zastavujeme u atrakce c. 1 - Flying fox. Asi z 10 m svistime na kladce do vody. Juchuuuuu. Atrakci c. 2 zkousi uz jenom Baru - kdyz ji na houpacce vytahnou do 15 m a pak pusti, ozyva se jenom jekot a pak zblunk. Domu se dostavame prave vcas, abysme se vysprchovaly a schovaly v restauraci pred zurivou bourkou. Nejde internet, a tak koukame na nekolik dilu Friends najednou. Zitra mizime.

54.den Cesty: Vang Vieng - Luang Prabang. K snidani si davame vytouzene musli a v 10:00 se vydavame na dalsi 7-hodinovou cestu busem. Krajina je, jako porad v Laosu, nadherna a cesta ubiha pomerne rychle (spime, jime a cteme). Na nadrazi v Prabangu se davame dohromady se dvema Anglanama (Chris a Joel) a vydavame se hledat bydleni. Prvni dva lidi, ktere potkavame, jsou prozmenu Sarah a Howard. Bydleni se nam podari najit asi az po hodine chozeni s baglama na zadech, vsechno je full. Na prochazce nocnim trhem potkavame vsechny znamy z Vietnamu, davame si list plneny kasi z lilku a orisky a pak radsi jdeme jist do restaurace. Spolecne s "Boys" vymyslime plan na dalsi den - pujcime si motorky a pojedeme na vodopady.

55.den Cesty: Luang Prabang. Po vydatne snidani zjistujeme, ze policie zakazala pujcovani motorek kvuli castym nehodam cizincu. Nezbyva, nez si pronajmout tuk-tuk. U vodopadu Tuang Si vidime prvniho asijskeho tygra, nastesti za plotem. K druhemu vodopadu jedeme lodi. Je krasnej a da se v nem plavat. Osvezeni si davame foe a pivo. Po navratu do mesta se potkavame se Sarou a Howardem a spolecne vecerime na trhu. "Co se vejde na misku" = 0,5 $. Smazenou rejzi, nudle a zeleninu zapijime 50 % palenkou z ryze, zvanou Lao Lao. Vypit jednu sklenicku (zhruba deci) nam trva cely vecer, Joel stiha tri. Domu se dostavame 4 minuty pred pulnoci, coz je oficialni vecerka pro blede tvare.

56.den Cesty: Luang Prabang. Vera ma svatek, ale zda se, ze oslava probehla uz vcera vecer... Cestu lodi do jeskyne Pak Ou travi Joel na dne lodky spankem a pokazde, kdyz se prekuli, to vypada, ze se prevratime. Prohlidka jeskyne trva presne 10 min (cesta tam 2 hodiny, cesta zpatky po proudu hodinu). Odpoledne nasavame atmosferu dalsich Watu a pozorujeme mnichy, jak se pripravuji na oslavy konce obdobi destu. Na Mekongu se poradaji zavody lodi a kazdy Wat si stavi svoji. Na zapad slunce vylezeme na horu Phu Si a kochame se vyhledy po okolni hornate krajine. Posledni spolecnou veceri se Sarou a Howardem travime u fotbalu Anglie : Rakousko. Baru sazi na nase sousedy jedno Lao Lao, Lampard ovsem vse pokazi penaltou a Anglie vyhrava k velke radosti nasich kamaradu.

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=ccf4

Mai Chau - Vang Vieng

48. den Cesty: Mai Chau (VN) - Na Maew (Laos). V 6:00 nasedame na motorky a netusime, co nas ceka. Hranice s Laosem je za sedmero horami a sedmero rekami. Cesta lahodi oku i dusi, spodni cast tela vsak narika. Uz po hodine cesty (non stop) dostavame krece do stehen - pohybujeme se prumernou rychlosti 30 Km/hod a znacka na patniku stale jeste ukazuje 150 km to go. Auuuu... Cesta je dobrodruzna: pri prujezdu rekou se Bary motorkar malem prevrati, pricemz mu uplavou boticky a rozbije se motorka (poprve), Verin motorkar sejme chudaka slepici, Baru motorka se rozbiji podruhe a po zbytek cesty spatne radi, pak zacne prset a my se schovavame u Vietnamcu. Vzhledem k tomu, ze byl prechod otevren v dubnu 2004 a v Lonely Planet o nem neni ani zminka, vzbuzuji dve blede tvare na motorkach hlasity ohlas, strnulost, vypadavani predmetu z rukou a vykriky mistnich obyvatel. Na hranice se dostavame (po 6 hod.!) v pul jedny. Vietnamsky policista si prohlidne pasy a rekne: "Wait a moment..". Z momentu je hodina a pul. Prijizdi 2 celnici a 1 pracovnik hygienicke kontroly, ze kteryho se vyklube byvaly delnik Ostravsko-Karvinskych dolu. Ocicka mu sviti, a i po deseti BIA HOI, co mel k obedu, mluvi velmi dobre cesky. 100x nas ujistuje, ze na laoske strane nic nejede a ze musime zustat u nej a jit vecer na pivo. Ztracime trpelivost a: "odjebavame se odtialto...". Na laoske strane se zbavujeme poslednich vietnamskych dongu - uplatek celnikum buhvi za co, a jiz podruhe v tento den vystavujeme na odiv obsah nasich batohu. Vypada to, ze vazne nic nejede a v dohledu neni zadny motorkar. Ani jeden kamion nas nechce vzit, ale po vyhruzkach, ze prespime na hranici nas nakladaji na pickup, ktery se po dvou hodinach cekani (just a moment) rozjizdi smer Vieng Xai. Sme totalne vyrizeny. Asi za 20 min se v dusledku sesuvu pudy (probehl 10 kamionu pred nami) zastavujeme. Zacina se stmivat... Po dalsim "just a moment" se kolona rozjizdi a behem dalsich dvou hodin prekonavame vzdalenost 50 km nadhernou krajinou a ubytovavame se tentokrat u laoske rodiny. Belocha jsme nevidely 4 dny...

49.den Cesty: Vieng Xai. Po 12ti hodinovem spanku jdeme na vydatnou snidani - 3 dny jsme poradne nejedly. Omeleta z sesti vajicek (pro kazdou) vypada lahodne do te doby, nez zjistime, ze pecivo v tomto meste neexistuje. Probojujeme se pulkou a jdeme si zase lehnout - neni nam dobre (Baru sracka, Vere se chce zvracet...). Odpoledne jdeme na prohlidku jeskyni, kde se schovavali komunisticti revolucionari. Vyzdoba zahrnuje: 1x busta Lenina, 1x fotografie Che Guevary a mnoho fotografii nynejsich laoskych papalasu. V podvecer se prochazime po okolnich vesnicich, kde opet vzbuzujeme pozdvizeni. Vecerime mistni specialitu "laap" - salat z mleteho masa, chilli papricek, limetek a maty. Ji se rukama, spolecne s kulickami sticky rice (lepiva ryze).

50.den Cesty: Vieng Xai - Phonsavan. Ceka nas presun 175 km. Prvnich 30 zvladame za hodinu s jednim pichlym kolem a jentaktak stihame autobus mirici do Phonsavan. Cesta ma trvat 7 hodin, ale po prvnich dvou hodinach je nam jasne, ze to bude mnohem dyl. Silnice vede po hrebenech hor a strme srazy po obou stranach nas obcas nuti privirat oci. Rychlost busu neprevysuje 15 km/hod a navic jsme pichli. V domneni, ze uz budeme brzo u cile, rozdavame mistnim detem vsechny nase susenky, cehoz za nasledujicich pet hodin hluboce litujeme. Do Phonsavanu dorazime v 7 vecer, i kdyz 5 km pred mestem jsme byli uz v 6. Nakladani a vykladani pasazeru holt chvili trva. Vrrrrr... Hladovy se vrhame do nejblizsi restaurace a uklidnujeme se ryzi a nudlovou polivkou. Objednavame si vylet na Plains of Jars a jdeme spat. V pokoji c. 6 bydli Cech.

51.den Cesty: Phonsavan. Na sraz sice dorazime vcas, ale guide nam s usmevem oznamuje, ze minibus je jiz obsazen. Spolecne s irskym pareckem (Mark a Albhiea) nas odkazuje na sveho kamose, ktery je ovsem 2x drazsi. Po dlouhem smlouvani nakonec odjizdime. U prvnich dzbanu se pripojujeme k puvodnimu minibusu a seznamujeme se s Pavlem (pokoj c. 6, vek cca 40, student filozoficke fakulty, flanelova kosile zastrcena v kalhotech... :)) Dzbany jsou vsude a je jich hodne. Drzime se vyznacenych cest, v okoli zanechali americti pratele mnoho tun bomb a min, ktere jeste nevybouchly (UXO = unexploded ordnance, 60 obeti rocne). Po navratu do mesta se jdeme podivat na pamatnik padlych laoskych vojaku a pak vecerime v cinske restauraci, kde neumeji anglicky (prozmenu). Z hoveziho ve sladkokysele omacce a hoveziho s omackou z kesu orisku se vyklubala ryba ve sladkokysele omacce a buraky (bez omacky)!

52.den Cesty: Phonsavan - Vang Vieng. Vstavame tak, abysme stihli bus v 7:15. Baru sla na trh pro chleba a banany, a Irove s Verou mezitim zaridili minibus za stejnou cenu. Po rannim kaficku se jdeme nalozit do minibusu, ktery ale najednou odjizdi az v devet. Tuk-tukem se ritime na autobusovy nadrazi a snazime se dohonit puvodni bus. Marne. Dalsi jede v 9, tak hrajeme s Irama v karty. Baru je Shithead. Kolem 4 odpoledne prijizdime do Vang Vieng a prvni dva belochy, ktere spatrime jsou Sarah a Howard... Davame si welcome drink v baru na ostrove a vecerime v jedne z mnoha restauraci, kde se nonstop vysilaji Friends (na kazdy obrazovce jinej dil...).

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/cf95

Vietnam v kostce

Trasa:

Chau Doc - Can Tho - Saigon - Dalat - Bao Loc - Mui Ne - Nha Trang - Hoi An - Hue - Ninh Binh - Cat Ba - Halong Bay - Hanoi - Bac Ha - Sapa - Dien Bien Phu - Mai Chau