Vanoce v Mordoru

Stedry den. Auckland - Mangatepopo Hut. Pres noc se nam ozdobila palma a jak sme zjistily, na Zelandu chodi Jezisek uz 24. rano, asi aby to do vecera stihnul do Cech. Hodni NZ kamaradi nam pujcuji nepromokave bundy a odvazeji nas do centra na autoBus smer Tongariro National Park. V Turangi prestupujeme do mensiho busu a po dobu jizdy si pripadame jako v Asii - ridic je silenec. Do Whakapapa (cti Fak-a-papa) se dostavame v pul paty odpoledne, silene fici a tak se rozhodujeme pro variantu:"Spime v chate, ale stan neseme sebou - co kdyby nahodou..". Na Mangatepopo Hut dorazime po 3 hodinach chuze lehce rozbahnenym terenem (Baru 2x v prikopu, 1x z toho s foticim Japoncem) - pred nami se tyci Mt Ngauruhoe (Mt Doom pro znalce Pana Prstenu). Tim, ze se na chatu dostaneme az po osmy vecer prichazime o bramborovy salat a rybu, kterou prave sporadali 2 Cesi. Nase stedrovecerni vecere = testoviny z pytliku. Jsou tak chutny, ze je s radosti prenechavame hladovym Anglicanum, kteri dorazili za tmy. Jako vanocni darek dostavame nadherny zapad slunce a oblohu plnou hvezd - kyc jako prase.

Bozi Hod. Mangatepopo Hut - Ketetahi Hut. Sileni tramperi vstavaji ve ctyri a v pet uz jsou na ceste. My (i pres hrozbu spatneho pocasi) vyrazime "az" v 7:00. Do Mangatepopo sedla pod Mt Ngauruhoe se dostavame kolem devaty a zahajujeme vystup sopecnym terenem do 2287 m. Teren je vskutku sypky (ze by to bylo tim, ze je to sopka..?), coz znamena, ze 1 krok vpred = 1/2 kroku zpet :) Vere se to moc libi - uprostred vystupu se zasekne, nadava jak spacek a nemuze ani nahoru ani dolu... Zachvat ji prejde po 20 minutach a po 2 hodinach se ocitame na vrcholu Hory Osudu, kde se neda stat, protoze fouka asi 50 km/h. Dole sme hned - jede to jak po masle (skoro jako na lyzich). Dalsi vystup na Emerald Lakes uz jde ztuha, stavime kazdych 5 min, foukat neprestava a vzhledem k tomu, ze jsme na hrebenu to neni nic prijemnyho. U tyrkysove zbarvenych jezer vybalujeme nas 3l karton cervenyho (po vcerejsku poloprazdny - to aby se to Vere lip neslo) a davame si sklenku. Nalepi se na nas ceske individuum podivneho vzhledu a chovani (3 roky na NZ zrejme delaji sve), bohuzel jde stejnym smerem a tak sve posledni sily investujeme do uprku. Na Ketetahi Hut jsme privitany sklenkou sampanskeho od nasich English Boys (darovat supertestoviny se vyplatilo). Od zbytku osazenstva chaty jeste vysomrujeme: cokoladu, cokoladove bonbony, 2 druhy syra, crackery a cokoladovy kolac. Nasi vybornou ryzi nikdo nechce (ani my ne). Silene fouka a vypada to, ze chata v noci odleti smer jezero Taupo. Jesteze nespime ve stanu.

Na Stepana. Ketetahi Hut - Waihohonu Hut. Spime az do 9:00 a skoro jako posledni se vydavame na dalsi turu. Mirime do Mordoru. Prvni dve hodiny vedou zpet k Emerald Lakes, odkud odbocujeme smerem na Oturere Hut. Cesta vede nehostinnou krajinou, plnou bizarnich skalnich utvaru.., cekame, kdy se objevi prvni skreti... Svacinku (zbytek ryze od vcerejska) si davame na Oturere Hut s English Boys, kterym se nas opet zzeli, kdyz vidi jak si "pochutnavame" a davaji nam poradnej kus domaciho perniku. Doplnena energie se hodi - cesta na "Dabl juu Hut" (nikdo si neni schopnej zapamatovat jmeno..) je nekonecna, nejvic nas vyridi zaverecny vystup lesem. Sme dead a to nas k veceri ceka dalsi vyzivna pytlikova strava - tentokrat nudle. Boys nam nasi veceri zase zpestri - na vicku od esusu nam serviruji omacku z cerstvy! zeleniny. Vecer se kona velka ponozkova party na lavicce pred chatou, odkud je nejlepsi vyhled na zapad slunce.

Nahradni volno za Bozi Hod, ktery pripadl na nedeli. Waihohonu Hut - Auckland. Tentokrat odchazime mezi prvnimi, protoze musime stihnout odpoledni bus z National Park (mesta 16 km od konce treku), kam se ale nemame jak dostat.. :) Cesta se vine udolim mezi Mt Ruapehu a Mt Ngauruhoe - takze mame super vyhledy na obe velehory. Jdeme svizne a do Whakapapa se dostavame uz v poledne. Boys nas samozrejme uz nekde po ceste predbehli, ale cekaji na nas na konci treku s cokoladou! Ty testoviny prvni vecer se fakt vyplatily. Nakonec ani nemusime stopovat - americky parecek z treku nas hodi az do National Park, kde si davame vytouzene pivo a cheesburgra s hranolkama. Mnam. Cestu do Aucklandu prospime, z letargie nas vytrhne jenom zpivajici jelen na zastavce v Te Kuiti: "Sweet Home Alabama...". A zejtra zase do prace.. Takovyhle Vanoce si nechame libit :)))

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=29cc