Mai Chau - Vang Vieng

48. den Cesty: Mai Chau (VN) - Na Maew (Laos). V 6:00 nasedame na motorky a netusime, co nas ceka. Hranice s Laosem je za sedmero horami a sedmero rekami. Cesta lahodi oku i dusi, spodni cast tela vsak narika. Uz po hodine cesty (non stop) dostavame krece do stehen - pohybujeme se prumernou rychlosti 30 Km/hod a znacka na patniku stale jeste ukazuje 150 km to go. Auuuu... Cesta je dobrodruzna: pri prujezdu rekou se Bary motorkar malem prevrati, pricemz mu uplavou boticky a rozbije se motorka (poprve), Verin motorkar sejme chudaka slepici, Baru motorka se rozbiji podruhe a po zbytek cesty spatne radi, pak zacne prset a my se schovavame u Vietnamcu. Vzhledem k tomu, ze byl prechod otevren v dubnu 2004 a v Lonely Planet o nem neni ani zminka, vzbuzuji dve blede tvare na motorkach hlasity ohlas, strnulost, vypadavani predmetu z rukou a vykriky mistnich obyvatel. Na hranice se dostavame (po 6 hod.!) v pul jedny. Vietnamsky policista si prohlidne pasy a rekne: "Wait a moment..". Z momentu je hodina a pul. Prijizdi 2 celnici a 1 pracovnik hygienicke kontroly, ze kteryho se vyklube byvaly delnik Ostravsko-Karvinskych dolu. Ocicka mu sviti, a i po deseti BIA HOI, co mel k obedu, mluvi velmi dobre cesky. 100x nas ujistuje, ze na laoske strane nic nejede a ze musime zustat u nej a jit vecer na pivo. Ztracime trpelivost a: "odjebavame se odtialto...". Na laoske strane se zbavujeme poslednich vietnamskych dongu - uplatek celnikum buhvi za co, a jiz podruhe v tento den vystavujeme na odiv obsah nasich batohu. Vypada to, ze vazne nic nejede a v dohledu neni zadny motorkar. Ani jeden kamion nas nechce vzit, ale po vyhruzkach, ze prespime na hranici nas nakladaji na pickup, ktery se po dvou hodinach cekani (just a moment) rozjizdi smer Vieng Xai. Sme totalne vyrizeny. Asi za 20 min se v dusledku sesuvu pudy (probehl 10 kamionu pred nami) zastavujeme. Zacina se stmivat... Po dalsim "just a moment" se kolona rozjizdi a behem dalsich dvou hodin prekonavame vzdalenost 50 km nadhernou krajinou a ubytovavame se tentokrat u laoske rodiny. Belocha jsme nevidely 4 dny...

49.den Cesty: Vieng Xai. Po 12ti hodinovem spanku jdeme na vydatnou snidani - 3 dny jsme poradne nejedly. Omeleta z sesti vajicek (pro kazdou) vypada lahodne do te doby, nez zjistime, ze pecivo v tomto meste neexistuje. Probojujeme se pulkou a jdeme si zase lehnout - neni nam dobre (Baru sracka, Vere se chce zvracet...). Odpoledne jdeme na prohlidku jeskyni, kde se schovavali komunisticti revolucionari. Vyzdoba zahrnuje: 1x busta Lenina, 1x fotografie Che Guevary a mnoho fotografii nynejsich laoskych papalasu. V podvecer se prochazime po okolnich vesnicich, kde opet vzbuzujeme pozdvizeni. Vecerime mistni specialitu "laap" - salat z mleteho masa, chilli papricek, limetek a maty. Ji se rukama, spolecne s kulickami sticky rice (lepiva ryze).

50.den Cesty: Vieng Xai - Phonsavan. Ceka nas presun 175 km. Prvnich 30 zvladame za hodinu s jednim pichlym kolem a jentaktak stihame autobus mirici do Phonsavan. Cesta ma trvat 7 hodin, ale po prvnich dvou hodinach je nam jasne, ze to bude mnohem dyl. Silnice vede po hrebenech hor a strme srazy po obou stranach nas obcas nuti privirat oci. Rychlost busu neprevysuje 15 km/hod a navic jsme pichli. V domneni, ze uz budeme brzo u cile, rozdavame mistnim detem vsechny nase susenky, cehoz za nasledujicich pet hodin hluboce litujeme. Do Phonsavanu dorazime v 7 vecer, i kdyz 5 km pred mestem jsme byli uz v 6. Nakladani a vykladani pasazeru holt chvili trva. Vrrrrr... Hladovy se vrhame do nejblizsi restaurace a uklidnujeme se ryzi a nudlovou polivkou. Objednavame si vylet na Plains of Jars a jdeme spat. V pokoji c. 6 bydli Cech.

51.den Cesty: Phonsavan. Na sraz sice dorazime vcas, ale guide nam s usmevem oznamuje, ze minibus je jiz obsazen. Spolecne s irskym pareckem (Mark a Albhiea) nas odkazuje na sveho kamose, ktery je ovsem 2x drazsi. Po dlouhem smlouvani nakonec odjizdime. U prvnich dzbanu se pripojujeme k puvodnimu minibusu a seznamujeme se s Pavlem (pokoj c. 6, vek cca 40, student filozoficke fakulty, flanelova kosile zastrcena v kalhotech... :)) Dzbany jsou vsude a je jich hodne. Drzime se vyznacenych cest, v okoli zanechali americti pratele mnoho tun bomb a min, ktere jeste nevybouchly (UXO = unexploded ordnance, 60 obeti rocne). Po navratu do mesta se jdeme podivat na pamatnik padlych laoskych vojaku a pak vecerime v cinske restauraci, kde neumeji anglicky (prozmenu). Z hoveziho ve sladkokysele omacce a hoveziho s omackou z kesu orisku se vyklubala ryba ve sladkokysele omacce a buraky (bez omacky)!

52.den Cesty: Phonsavan - Vang Vieng. Vstavame tak, abysme stihli bus v 7:15. Baru sla na trh pro chleba a banany, a Irove s Verou mezitim zaridili minibus za stejnou cenu. Po rannim kaficku se jdeme nalozit do minibusu, ktery ale najednou odjizdi az v devet. Tuk-tukem se ritime na autobusovy nadrazi a snazime se dohonit puvodni bus. Marne. Dalsi jede v 9, tak hrajeme s Irama v karty. Baru je Shithead. Kolem 4 odpoledne prijizdime do Vang Vieng a prvni dva belochy, ktere spatrime jsou Sarah a Howard... Davame si welcome drink v baru na ostrove a vecerime v jedne z mnoha restauraci, kde se nonstop vysilaji Friends (na kazdy obrazovce jinej dil...).

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/cf95