Hanoi - Mai Chau

42. den Cesty: Hanoi - Lao Cai. Neni nam moc dobre. Mame rymicku a zaludecni potize (normalni poradnou sracku), ktere pretrvavaji uz 3. den. Po dlouhe snidani se prochazime po Starym meste a v jedne z bocnich ulicek narazime do poskakujiciho Howarda. Spolecne povecerime a nase trojice se pak oddeluje smer nadrazi na nocni vlak do Lao Cai. V kupe s nami spi jeste doktorka Jane (velmi dobre vychovana anglicka dama), ktera nam ochotne pomaha s cervenym na uspani...

43. den Cesty: Lao Cai - Bac Ha. v 7:00 vystupujeme z vlaku a zjistujeme, ze clovek potrebuje listky nejen na cestu, ale i k opusteni nadrazi. Jinak se plati znova (15 $ jedna cesta). Jesteze je Veruska schovala. Vsichni motorkari nas presvedcuji, ze do Bac Ha uz nic nejede. Neverime a jdeme na autobusove nadrazi, kde jsme donuceni zakoupit listky do mesta o 100 km dal, s tim, ze nas v Bac Ha vysadi. LP Guide: "Vietnamese bus drivers are notorious for overcharging foreign visitors." Jen co se bus rozjede, dojde k vymene cedulek a cilova stanice je pochopitelne Bac Ha. Nejvetsi atrakci tohoto horskeho mestecka je nedelni trh, ktery skutecne stoji za to. Obyvatele okolnich vesnicek se tu kazdy tyden schazi, aby smenili mozne i nemozne, osvezili se ryzovym vinem (sila!) a ponici je potom odvezli tam, odkud prijeli. Odpoledne jdeme na dlouhou prochazku po horach. Malem nas sezral pes. Paul nam vecer u lahve cervenyho hraje na kytaru. Ua ua uaaaaaau.

44. den Cesty: Bac Ha - Sapa. Vstavame na bus, ktery jede neco mezi pul sestou a pul osmou. Cesta nas stoji o 2$ na hlavu vic nez sem. Nemame ale na vyber, jiny bus nejede a zurivy "stevard" nehodla smlouvat. V Lao Cai presedame do minibusu a sineme si to po horskych silnickach do Sapy (1600 m.n.m). Kupujeme si mapu a jdeme na vylet po okoli. Navecer si pujcujeme motorky a jedeme se podivat na vodopady (pro zmenu). Jdeme brzo spat.

45. den Cesty: Sapa. A chcije, a chcije a chcije!!!!!!! Z treku, na ktery sme se chystali, kvuli pocasi kupodivu seslo - misto toho kupujeme na trhu karty a jdeme cekat, az se vyjasni. Nestalo se. Paul uci Veru poker, ale nakonec my naucime Paula Kocku a hrajeme ji az do pul jedenacty. V prubehu vecera se k nam pridava jeste jeden Australan. Po prichodu domu zjistujeme, ze jsme si zapomnely vyzvednout vyprane pradlo - trochu orisek, kdyz odjizdime brzy rano. Posledni vecer s Paulem. Vera place...

46. den Cesty: Sapa - Dien Bien Phu. Detektivni cinnosti jsme vypatraly, ze bus smer Lai Chau odjizdi nekdy mezi 6 a 7, odnekud ve meste. Vera rano vymlatila pradlo z jeste spicich pradlen a pak se vyrazime zkusit potkat s busem. Je 6:00. U benzinky slysime troubeni a vime, ze to musi byt on. A je. Cesta je nadherna, ponekud krivolaka, zvraci se z okynek, pan vedle Baru si chce povidat a strasne smrdi. Baru si dava Kinedryl, aby ten zapach z pana a susenych pidirybicek prezila. Nekde v pulce cesty jsme presazeny do jinyho busu. V Lai Chau zjistujeme, ze tam kam chceme nic nejede. Operativne proto menime plan ( v tyhle dire se nam pres noc zustat skutecne nechce) a jedem do Dien Bien Phu (jinam to neslo). Tam si kupujeme listky smer Hanoj (odjezd 4:30), v nejhnusnejsim stanku si davame pho a jdeme spat.

47. den Cesty: Dien Bien Phu - Mai Chau. Budicek 3:30. Rekord. Potme se dopotacime na nadrazi a jsme nalozeny do preplneneho busu. Panoramata napravo, nalevo, holcicka pred nama zvraci do ty doby, nez ji davame nas posledni Kinedryl. Uz pri nastupu do autobusu vysvetlujeme "stevardovi", ze: " We - not - Hanoi, we - Tong Dau junction". Prikyvuje, ale moc mu neverime a tak se v prubehu cesty pripominame vykriky: "Tong Dau?"... V pul jedny vystupujeme na nami pozadovane krizovatce - Mai Chau je odsud 5 km. Vsudypritomni motorkari nezklamali a po nekonecnem smlouvani nas odvazeji do male vesnicky u Mai Chau, kde prespime s mistni rodinou. K nasemu prekvapeni zjistujeme, ze hranice s Laosem je odsud jeste 180 km a nic tam nejede. Mame dva dny do vyprseni viza. Nase rodina nam nabizi, ze nas na motorkach odveze. Nic jinyho nam nezbyva. Pak si pujcujeme kola a jedeme prozkoumat okolni nadherne udoli. Ve meste si davame posledni Bia Hoi, ktere nas osazenstvo baru nenecha zaplatit. Vecerime s pani domaci a jeji rodinou a jdeme brzo spat. Baru uz beha na zachod i v noci. Zatim to vzdycky stihla.. :))

http://pg.photos.yahoo.com/ph/baruvera/album?.dir=/5f68